Dne 27.10. 2016 jsme se vydali na soustředění do Vysokých Tater. Cesta nám začínala v Ostravě, kde jsme nastoupili do vlaku, který nás zavezl až na Slovensko do Popradu, kde jsme museli zrychleným přestupem nasednout do električky, a ta nás zavezla k místu našeho pobytu, což byl Nový Smokovec – penzion Reitmayer. Ubytovali jsme se a na přivítanou nám kuchařky uvařily fazolovou polévku , abychom měli nějaký ten tryskový pohon na další den. Foto 1, Foto 2.
Taky, že to bylo zapotřebí, protože cíl našeho výletu nebyl zrovna dvakrát blízko. Ušli jsme celkem velký kus , někteří o něco větší , ale rozhodně to stálo za to. Téryho chata (2 015 m.n.m.) je neskutečně krásné místo, na které se určitě ještě jednou každý z nás podívá. Zvládli jsme to všichni, včetně Alžbětky, která ušla stejně jako my 22 kilometrů. Během túry jsme měli štěstí i na tatranské obyvatele – lišky, kamzíka, a taky horské šerpy.
Další den jsme se vydali na Zelené pleso (1 551m.n.m.), které bylo o 6kilometrů dál, než túra v předcházející den, a rozhodně to bylo mnohem víc náročnější, jednak kvůli toho, že byla zima a taky kvůli tomu, že foukalo a byl sníh, a řekneme , že bahna taky nebylo zrovna málo. Ale zvládli jsme to. V chatě u Zeleného plesa (Brnčálka) jsme si dali oběd a pokračovali dál. Pokračovali jsme přes Biele pleso (1 615m.n.m.) směr Belianske Tatry, přes chatu Plesnivec jsme nakonec dorazili do Tatranské kotliny, z které jsme se vrátili autobusem zpět do Smokovce. Samozřejmě, že nemůžeme opomenout naše úžasné koulovačky po cestě tam i zpátky.
V neděli (den odjezdu) se naši chlapi rozhodli, že ještě musí jít běhat, a běželi přes Sliezsky dom (1 670m.n.m.) tatranskou magistrálou pod Slavkovský štít až na Hrebienok. Borun po přechodu z tatranského nerovného povrchu na rovnou asfaltku měl zájem prozkoumat jí z větší blízkosti. Ženy a děti zůstali v cukrárně u Elišky na kafíčko, zákuseček.
Všichni přežili a vše si užili.
B. P.
โรงงานผลิตครีมผิวขาว
Tatry – OBO