Poslední 2 víkendy se ve Švédsku konala většina zdejších mistrovských závodů – klasika, krátká a štafety. Nezbylo tedy než zkusit poměřit síly se zdejšími chasníky.

Klasika se běžela severně od Karlstadu. V lese klasická těžká švédská podložka, kdy člověk svou počáteční radost z toho, že konečně vylezl z kamených srázů a může běžet, ihned ztratí ve vysokém borůvčí a vřesu nebo hlubokých bažinách. Prostor byl zároveň dost zelený a prořezávky, kdy stromky zůstanou na zemi, taky moc nepotěší. Prostě švédský standard.

Vzhledem k parametrům finále (16.6km = 108 minut pozdějšího vítěze) se ani na kvalifikaci moc slabších běžců nepřihlásilo, takže jsem zapadnul spíše na chvost výsledkové listiny kvalifikace a poroučel se domů. Finále B,C apod. se totiž ve Švédsku až na výjimky neběhají. Kdo nepostoupí, ten se stává divákem, nebo frčí domů.

Další víkend se běžela krátká trať a štafety, tentokrát na dalekém severu v Umeå. Když si vezmu vzdálenost od oddílové klubovny, tak SM bylo cca 1150km a české štafety 950km… Takže pojem „jet daleko na závody“ může být občas relativní. Samozřejme jediný způsob jak se dostat tak daleko je letadlo. Tipl bych si, že letadla ve středu a čtvrtek směr Umeå a v neděli zpět orienťáci vykoupili téměř jen pro sebe. Jakým způsobem oddíly zajišťují své rozpočty na podobně nákladné akce fakt nevím.

Každopádně samotné závody byly fantastické. Terén mnohonásobně předčil má očekávání a pro middle bych asi lepší nenašel. Opticky možná mapa působí relativně jednoduše, ale pokud člověk vezme v úvahu, že v mapě je pouze zlomek skutečnosti (pro Čecha zvyklého mít v mapě každý krtinec, patník, mikrosvětlinku či pidihustník) a bílý les je kombinace drobných kamenů, děr mezi nimi, kupek a srázů, pak je vůbec zázrak, že se tam dá běžet (v praxi spíše poskakovat nebo rovnou jít).

Tím, že se v neděli běžely i štafety, pořadatelé poprvé v historii připravili na sobotu (kvalifikace se běžela v pátek) i finále B,C,… Vzhledem k tomu, že se do H21 přihlásilo 240 startujících, tak ze 6 roběhů (7 do finále A v každém) se dalo postoupit i do finále F. To se mi naštěstí vyhlo a po slušném výkonu v kvalifikaci jsem se podíval do C. Ostatně o konkurenci svědčí i to, že se letošní mistr světa ve sprintu Matthias Muller (SUI) dostal jen do B…

V neděli se běžely ve stejném terénu štafety a nutno podotknout, že téměř 11km v kopcovatém a fyzicky náročném terénu bylo hodně těžkých. A protože se bojuje o každou pozici, tak jsem byl donucen sprintovat o 56. místo. Úspěšně, ale v Česku by si asi kdekdo poklepal na čelo. 🙂

Mapy: kvalifikace, finále C, štafety

Na závěr pár perliček:

• startovné na klasice bylo 420 SEK – kdo nepostoupil (většina), ten to měl jen za jeden závod
• startovné middle 500 SEK (všichni běželi finále A-…), štafeta 1200 SEK – (tzn. na startovném za víkend cca 700 tis. SEK)
• SM se běhá v kategoriích DH18,20,21, štafety DH20 (tzn. de facto 17-20), DH21
• mladší (do DH16) a starší (veteráni) mají svá vlastní samostatná mistrovství (Ungdoms SM, Veteran SM)
• karanténa se řeší tak, že závodníci mají shromaždiště mimo cílovou arénu, tzn. buď jiné parkoviště nebo rovnou po příjezdu jdou jinam a věci jim pak pořadatelé vozí do cíle
• standardem je předstart – cca 7-10 minut před startem se vleze do prvního koridoru a ten je pak 400-600 m ke klasickým 3 startovním koridorům
• finále A se běhá ve Švédsku od letoška s online GPS přenosem, většinou pro posledních 20 startujících (klasika, middle, štafety) – to je pro přímého účastníka v praxi ovšem téměř bezcenné, protože TV obrazovky v aréně jsou nad možnosti OB pořadatelů – někteří to řeší notebooky s 3G připojením, které má ve Švédsku slušné pokrytí

Pár fotek:

Tento článek byl publikován dne 07.09.2010 v 17:36 a je zařazen v kategorii Závody. Můžete sledovat komentáře prostřednictvím RSS 2.0 čtečky. Můžete zanechat komentář, nebo trackback ze své www stránky.